…a taky nenásilně a efektivně pracuje na rozvoji základních fyzických i mentálních lezeckých dovedností.

Řeč je samozřejmě o hrách provozovaných na umělé stěně, které začátečníkům i zkušeným lezcům mohou pomoci učinit trénink zábavnější, rozbít zaběhlé stereotypy a vytěžit z tréninkové jednotky maximum.

Po fyzické stránce vám lezecké hry mohou pomoci s rozvojem pohybových dovedností, s vnímáním svého těle v prostoru, ale i s plánováním dalšího kroku. Jednou z nejběžnějších her je zakazování chytů – „Eliminace“. Představte si cestu, kterou znáte už téměř nazpaměť. Už vás moc nebaví a nic nového vám nepřinese. Najednou vám v této cestě váš parťák zakáže chyt, dva. Zažité kroky jsou najednou ty tam a vy musíte se musíte přizpůsobit změněnému charakteru cesty.

Další osvědčenou hrou je „tichošlápek“, tedy lezení tak, aby lezec nebyl vůbec slyšet. Známe to všichni, když při lezení nejsme úplně koncentrovaní, sem tam „nakopneme“ stěnu nebo při obtížnějším zdvihu taháme nohu po stěně. Smyslem „tichošlápka“ je donutit lezce při výstupu zpomalit a precizně pokládat nohy na stupy.

Zlepšit lezecký pohyb zase může pomoci umisťování různých překážek, které je potřeba přelézt či podlézt. Může jít o napnuté lano v určité vzdálenosti od stěny nebo třeba gymnastickou obruč.